Jde mi o to, že typické přemýšlení taky-admina serveru je “mám Apache, chci jazyk XXX, tak to si musím nainstalovat mod_XXX.” (Naštěstí už je mod_wsgi populárnější než mod_python.) Ale už se nezamyslí nad tím, jak Apache funguje, že po akceptnutí spojení v child procesu se prostě ta WSGI aplikace v tom procesu bude muset spustit (pokud už neběží), a že za pár minut/hodin těch instancí bude aspoň tolik kolik je child procesů, protože narozdíl od PHP se tyto instance po zpracování požadavku neukončí. A těch child procesů je jak malých myší.

To samé pro každou další takto nasazenou aplikaci – v každém child procesu Apache bude nakonec běžet od každé aplikace jedna instance, přitom je jasné, že v jednom konkrétním čase je využita jen jedna z nich a ty ostatní jen zabírají paměť a čekají na ten správný “jejich” request. A to zde ještě neřeším oprávnění (aby si uživatelé/klienti navzájem nesahali na soubory), to možná ani vyřešit nelze.

Ale hlavně, že admin nainstaloval mod_něco, vždyť to přeci musí běžet, tak to dělají všichni, ne? Ano, i některé webhostingy používají mod_python, ale jen s nechutí a jen u nejdražších tarifů, proč asi

Systémovým řešením je právě proxování, nebo daemon mód mod_wsgi, což je jen proxování s jiným protokolem. Dokonce za “front-end” web serverem lze spustit dalšího Apache dedikovaného jen pro danou aplikaci, ale to už je lepší spustit HTTP server rovnou v Pythonu (pro produkční nasazení třeba CherryPyWSGIServer, pro vývoj jakýkoliv, třeba ten z wsgiref). Prosím, nemyslete Apache-centricky – nainstalovat mod_něco podle tutorialu občas nestačí, je nutné se zamyslet (když to neudělal autor tutorialu)

Omlouvám se za dlouhý komentář, ale doufám, že jsem aspoň některému čtenáři trochu vyjasnil situaci.